Co potřebuješ ke spokojenosti?

Proč jsme ve svých životech často nespokojeni a nenaplněni? Proč proplouváme tak nějak nemastně neslaně jednotlivými dny, aniž bychom si je pořádně užili? Proč už v pondělí úpěnlivě stáčíme oči ke kalendáři a netrpělivě vyhlížíme pátek a s ním začínající toužebný víkend? A proč, když už dosáhneme nějaké své mety, najednou nevnímáme její hodnotu a místo toho nás zaplaví pocit zmaru a prázdno?

Jsme jako ROSTLINY.

Na počátku je semínko. Skryté malé semínko, které s dychtivostí využívá všeho, co mu umožní vyklíčit a objevit svět. Semínko, které ukrývá specifické a jedinečné vlastnosti a talenty, kterými pak obohatí celý venkovní prostor. Jak se těší, jak bude moci ze sebe dát to nejlepší! Vůni, krásu, barvy, léčivé silice, chuť, vitamíny, živiny, vlákninu, kyslík, bezpečí, teplo, stín. Slouží svou celou bytostí k tomu, aby naplnilo smysl své existence. Do poslední své chvíle. A i pak má jasný smysl a odkaz pro své následnice.

I my začínáme svůj život jako zárodek, ve kterém je ukrytý náš specifický život, rosteme a vyvíjíme se v dospělého člověka, vytváříme partnerství a dáváme nové životy našim následovníkům.

V čem se ale od rostlin lišíme?

1. Rostliny přesně ví, KÝM JSOU.

Ví přesně, jakým druhem jsou, nehrají si na jiné květiny a nechtějí vypadat jinak. Takové, jaké jsou, jsou v pořádku. Ta nejlepší verze sama sebe.

2. Rostliny přesně ví, PROČ TU JSOU.

Nesnaží se vyplodit cizokrajné plody a vůně, aby přitáhly pozornost a byly obdivovány. Už to, kým jsou, samo o sobě stačí a je úžasné!

3. Rostliny přesně ví, CO PRO SEBE POTŘEBUJÍ.

Potřebují pár elementů nezbytných pro život: teplo, světlo, vzduch, vodu, půdu. Nic víc, nic míň.

4. Rostliny přesně ví, KOLIK TOHO POTŘEBUJÍ.

Ví, jestli mají rády stín nebo hodně světla, chladnější nebo teplejší klima, kolik potřebují vody a kolik a jaké živiny. Nepřejídají se, zbytečně nehromadí. Jsou v souladu se sebou a se svým okolím. Tady a teď!

A jak to máme my?

1. Často hledáme, KDO JSME.

Nevíme to. Tolik jsme poslouchali druhé a reagovali na jejich potřeby, že jsme ztratili postupně svoji identitu. Plníme rozkazy a přání někoho jiného, kdo o nás často nemá vůbec potuchy. Snažíme se zavděčit. Snažíme se vylepšovat. A pořád nejsme spokojení sami se sebou. Druzí s námi nejsou spokojeni. Chybí nám JÁ, kontury a barvy, chuť a šťavnatost. Jsme přešlechtěné a sami sebou vyčerpané odrůdy. Chybí nám OPRAVDOVOST!

2. A díky tomu NEZNÁME SVOJE PROČ.

Snažíme se všemožně najít ten náš smysl, to naše uplatnění, to naše místo, kde budeme ohodnoceni a budeme úspěšní. A tak přelétáme často jako včelky z kytky na kytku a hledáme a hledáme. Nebo to někdy vzdáme, protože pociťujeme jen marnost. Jsme ztraceni. Hledáme totiž venku, NE UVNITŘ SEBE.

3. A proto také NEVÍME, CO PRO SEBE POTŘEBUJEME.

Co jsou naše zásadní hodnoty, které nám přináší zdroj energie? Které důležité věci bychom měli upřednostnit před těmi méně důležitými a těmi zcela pro nás nedůležitými? Tyhle otázky si raději neklademe. Nejsou lehké. A tak často své životy raději naplňujeme v opačném směru. Volíme to JEDNODUŠŠÍ.

4. A proto také NEVÍME KOLIK, NEZNÁME MÍRU.

Marníme svůj čas prokrastinací, žijeme životy na sociálních sítích, utíkáme sami před sebou, do práce, do zábavy, k požitkům, konzumujeme, nežijeme v partnerství a utíkáme do volných nebo virtuálních vztahů. Žijeme balastem, vatou, a to nás vyčerpává, ochromuje, bere motivaci a chuť. A čas a prostor pak máme jen možná na pár důležitých, nebo spíše URGENTNÍCH VĚCÍ, které nás dotlačí. A ty zásadní věci, které nás mají naplnit? Dát naší existenci smysl? Kde jsou?

Co a kolik toho vlastně ke svému životu potřebuješ? Proč tu jsi a kdo jsi? Jak se rozhoduješ?

Zkus si na tyto otázky odpovědět. Zkus být zase tou svojí unikátní „rostlinou“.

Pokud v tom tápeš a nevíš, jak z toho ven, RÁDA TĚ ZASE SPOJÍM S TÍM, KDO OPRAVDU JSI.  Stačí mi napsat a domluvit si informativní rozhovor.

.