Zůstat, nebo odejít od partnera?

Stojíš uprostřed vztahu a zjišťuješ, že něco není v pořádku. Není ti v tom nějak dobře. Fakt nejsi šťastná. A měla bys přece být! Chceš, aby to bylo jinak! A tolik se snažíš! Bere ti to tolik energie a zaměřuješ se na vyřešení tohoto problému tolik, že nemáš už kapacitu věnovat se pořádně něčemu jinému.

TAK CO SE DĚJE?

Něco tomu chybí? Nebo je tam něco navíc, co vše narušuje? Je tomu někdo z vás na vině? Je to partnerem? Je to tebou? Okolnostmi?

Kde je pravda? Jak to je? A jak v tom dál pokračovat? A pokračovat v tom nebo to už nemá cenu?

Střídají se období, kdy se zdá, že je vše špatně a beznadějné, s obdobím, kdy máš pocit, že to může fungovat a kdy se zdá být zase vše fajn. A tak, i když už jsi po všech snahách a pokusech o nápravu dospěla k tomu, že to ukončíš, že už dál nechceš a nemůžeš v tomto vztahu setrvávat, zase z tohoto rozhodnutí slevíš a začneš doufat, že přece jen má smysl zůstat a pokračovat…

PAK SE TI HONÍ V HLAVĚ SPOUSTA RŮZNORODÝCH MYŠLENEK:

Vždyť to přece nemůžeš tak lehce vzdát. Nejsi ta, která utíká z boje. Všechno se dá vyřešit, když opravdu chceš. Něco pro větší dobro vydržíš. Děláš to ve jménu lásky. Pro to, co skvělého jste spolu zažili. To nemůžeš jen tak zahodit. Nemůžeš být sobecká a myslet jen na sebe. Děláš to pro rodinu. Děláš to pro děti...

OPRAVDU JSOU TOHLE TY SPRÁVNÉ DŮVODY, PROČ ZŮSTAT?

1.Nejde o to, za každou cenu bojovat a zvítězit… a zničit tak sebe a v konečném důsledku i ty, které jsou toho součástí.

Jen proto, že si nejsi ochotná přiznat, že už je možná tato epizoda u konce a je třeba složit zbraně. Jen proto, aby ses vyhnula pocitu selhání, když jsi to nedokázala zvládnout. Jen proto, že nechceš čelit tomu, co asi řeknou této tvé „prohře“ ostatní.

2.Vyřešit to jde, když to chtějí vyřešit oba... partnerství je vždy o dvou lidech.

Proto, i když ty děláš první poslední a partner to ignoruje nebo to bojkotuje, protože mu to vlastně tak, jak to je vyhovuje a nic měnit a poposouvat nechce, tak to vyřešit ke spokojenosti obou nikdy nepůjde. Navíc, ono případné ukončení může být nakonec tím nejlepším řešením.

3.Vydržet a ustát složité situace má smysl, když je to konstruktivní.

A konstruktivní to je tehdy, když vztah nezaložíš jen na tom, co bylo v minulosti hezké a uděláš si z toho takový „památníček“, ke kterému se chodíš modlit a doufáš, že se staré dobré časy vrátí. Konstruktivní to je tehdy, když k tomu přistoupíš reálně. To pozitivní si ponecháš a přeneseš dál. To negativní vezmeš jako poučení. Něco definitivně zastavíš a něco proměníš.

4.Láska není o tom, že musíš trpět a obětovat se.

Láska je o vzájemné úctě, pochopení a respektu. Když se dva lidé opravdu milují, nechtějí, aby se ten druhý měnil k jeho obrazu, aby jednal na úkor sebe a potlačoval se. Chce naopak svého partnera vidět kvést a chce podpořit jeho nejlepší verzi sebe sama.

5.Vůbec už to nejde házet na děti.

Tím, že setrváváš ve vztahu pro zachování „rodiny“, kdy jste všichni nešťastní, nic dobrého pro děti neděláš. Dáváš jim tím totiž příklad, jak fungovat v jejich budoucích vztazích. Učíš je, že je normální se potlačit a držet i v tom, co pro ně prospěšné vůbec není. Udržuješ v nich přesvědčení, že je normální být ve vztahu nešťastný.

TAKŽE. CO TO UDĚLAT JINAK?

Jak? Že se podíváš na celou situaci upřímně. Uděláš si revizi současného vztahu a zjistíš, zda je dobré za vztah zabojovat, protože je postavený na pevných základech a jen jste se v tom oba trochu ztratili nebo už není zachraňovat co. Jedině sebe.

Zajímá tě to? Chceš odpověď? Na tomto odkazu máš připravený návod přesně na zodpovězení otázky: MÁM S NÍM ZŮSTAT NEBO ODEJÍT?

Věřím, že ti pomůže zase v sobě najít jasno a klid. A taky sílu dovést své rozhodnutí do zdárného konce. Ať už tím rozhodnutím bude, že zůstaneš nebo převáží důvody, které povedou k odchodu.