Dejme stopku ukřivděnosti!

Proč? Protože to nikam nevede. Tedy vede. Ale ne rozhodně tam, kam chceme. Co nám způsobuje pěstování starých křivd?

Snad každý z nás sklouzne někdy ke svým starým křivdičkám, ve kterých se pořádně vykoupe. Nic příjemného to teda není. Pokud si je nedokážeme uvědomit a přijmout, může se nám stát, že nepříjemná koupel bude nekonečná. A navíc, že ji budeme nakonec vnímat jako zcela přirozené prostředí, které si budeme chtít dokonce udržovat. Ano, budeme chtít a budeme si to pěstovat. Protože budeme žít v iluzi, že nám to přináší výhody.

Jak se to stane?

Je nám mizerně a tak začneme hledat zpočátku inspiraci jak z toho ven. Ale narazíme na dokonalé profily a statusy druhých a ZAČNEME SE S NIMI SROVNÁVAT:

Jak je možné, že těm druhým se daří a mně ne? Že jsou na tom líp snad ve všem? Jak to, že mají ideální vztahy, milující partnery, dokonalé děti a podporující rodinné zázemí? Jak to, že bydlí v krásných domech se zahradou a bazénem, jezdí v luxusních vozech, dopřávají si zajímavé a kvalitní věci a jejich konto není nikdy prázdné? Proč jsou úspěšní ve své profesi a já ne? Proč mají oni dokonalá těla a obličeje, bravurně se orientují v módě a nikdy nejsou out? Jak je možné, že jsou vyhledáváni a o mě neštěkne ani pes? Jak si to „oni“ zaslouží? Je tohle nějaká spravedlnost?!

A po těchto „spravedlivých“ lamentacích, které nás přece opravňují útočit na ty šťastnější a úspěšnější, následuje zpravidla řada LOGICKÝCH VYSVĚTLENÍ:

No to je jasné. Jsou děti štěstěny. Už se tak prostě narodili. Měli lepší startovací podmínky. Chovali se k nim líp. Jejich rodiny byly harmonické. Majetek a bohatství zdědili. Dobře se vdaly nebo oženili. Pche! To bych uměl taky!

A hned potom ještě upevníme a zvětšíme svoje ubohé postavení:

Jó to já! Měl jsem to sakra těžký. Nikdo se se mnou nemazal. Všechno jsem si musel poctivě vydřít sám. Nikdo mi nepomohl. Já to nikdy nemůžu mít lehký. Vybral jsem si černýho Petra. Všichni mi ubližují a nechápou mě. Jsem prostě jiný. Mám to jinak. Nemá cenu cokoli zkoušet. Je to tak daný. Aspoň o nic a nikoho nepřijdu. Nikdo mi nemůže nic vzít…

DOKONALÁ UBOHÁ, ZA SRDCE CHYTAJÍCÍ OBĚŤ!

A čím hůř na tom budu, třeba si mě konečně někdo všimne a slituje se nade mnou a dodá mi všechno, po čem tak moc toužím a nemůžu to mít! A když to nestačí a nikdo mě neposlouchá a jsem neviditelný, přitvrdím. Jak? Třeba nějakou dobrou nemocí. Nebo nějakou mega katastrofou.

Yes! Všímají si mě. Dávají mi svůj čas, pozornost, energii. Chtějí mi pomoct.

Opravdu mi tohle pomáhá?

Vždyť tím jen utvrdím svoji závislost na druhých, svoji roli oběti a jedu si v začarovaném kruhu, který se roztáčí do takových rychlostí, že mi z toho bude ještě hodně špatně.

STOP!!!

Když si člověk uvědomí, že tenhle kolotoč roztáčí on sám, může to být pro něj hodně nepříjemné a bolestné. Ale na druhou stranu, když změním úhel pohledu:

MÁM TO VŠECHNO VE SVÝCH RUKÁCH!

JÁ JSEM SPOLUTVŮRCE!

A když jsem dokázal vytvořit tohle, tuhle současnou situaci: MŮŽU TO CELÉ VYTVOŘIT I JINAK. Jak? To už je na mně. Co z těch věcí, které se mi předkládají, že mám chtít, opravdu chci? Ono uvědomit si, že možná nemám něco, protože to vlastně ani nechci, není to se mnou v souladu, není to pro mě dobrý, je cesta k tomu začít si zhmotňovat opravdu TU SVOJI VERZI BYTÍ, ve které je mi dobře a nepotřebuji se nakonec vůbec srovnávat.

A to je velká úleva. Co říkáte?

Nyní se můžeš ke všemu postavit jinak. Když Ti někdo v minulosti ukřivdil, ublížil, zastavil na Tvojí cestě a Ty jsi se tehdy neuměl ubránit, protože jsi byl malý slabý, nezkušený nebo jsi ještě nedokázal vše dopochopit, nyní jako moudřejší dospělý tvůrce se MŮŽEŠ postavit za sebe.

Můžeš sám sobě dopřát, co jsi potřeboval tehdy. Můžeš sám sobě říct slova, která jsi tehdy potřeboval slyšet. Můžeš pro sebe udělat to, co jsi tehdy očekával od druhých.

Lehké to zrovna není, ale ráda Ti v tom pomohu. Nezpracované křivdy nás totiž vrhají zbytečně do stále stejných situací, staví nám do cesty obdobné lidi, se kterými pak jedeme pořád stejný příběh jen v jiném kabátku.

Pojď se přestat dívat po druhých, hrát jen kompars a vrhni se se mnou do přepsání scénáře a vystavění tvého příběhu. Ať už konečně hraješ tu svoji vysněnou hlavní roli ve filmu, ze kterého vznikne kultovní biják.

Napiš mi a já Ti dám víc informací o konzultacích.