Byla nebyla jedna holčička, co chtěla, aby všichni kolem ní byli šťastní a spokojení. Snažila se všechny chápat, být připravená na to, co potřebují, rozveselovat je a rozhánět jejich chmury, být silná za ty slabší, mladší, nevědomý. Snažila se dělat všechno správně, jak jí bylo předesíláno. Snažila se nedělat problémy a nepřidávat ostatním starosti.

Žila hodně v módu "měla  bych" a "musím". Byla připravena dávat se samozřejmostí vše, co uměla a co ti druzí neuměli, s dovětkem: "není zač, to nestojí za řeč." Byla dost naivní a doufala, že je možné všechno a že se vše obrátí v dobro a že to tak chce každý, že se dá s každým nakonec domluvit a spolutvořit lepší svět.

Ale ono to tak nebylo. Tak se snažila ještě víc a šla někdy hoooodně přes sebe.  A byla na to i hrdá, jak to všechno drží a zvládá. Ale ono se to začalo projevovat jako varování ve hmotě, že toto není cesta. Vyrobila si totiž bolestivou revmatickou nemoc, Bechtěrevovu chorobu, kdy bolest zad a kloubů je na denním pořádku a kdy se postupně z páteře stává taková rigidní zkostnělá struktura, která udrží všechno.

A začalo se to projevovat postupně i v jiných oblastech. V práci byla vždy ta, na kterou je spolehnutí a co zvládne s úsměvem kdykoli  všechno. A  začalo se to ukazovat i v partnerském vztahu, tady taky dlouho držela, i když to bolelo hodně a ztrácela v něm víc a víc svoji hodnotu, záři, energii a víru.

Z naivní holčičky se začala ale stávat dospělá žena, která začala uvažovat jinak, jinak se rozhodovat  a na základě toho i jinak jednat. Nastal velký přerod a nová etapa života.

Začala jsem víc vnímat svoje potřeby, žít podle svých hodnot a priorit, říkat STOP a NE tomu  a těm,  co se mnou v souladu fakt nebyli, říkat víc ANO tomu, po čem toužilo moje srdce a volala moje duše. Přestala jsem doufat a očekávat, že budu spokojená a šťastná díky druhým. Začala víc věřit sama sobě. Postupně začala přebírat zodpovědnost za svůj život. Za to, jak přemýšlím, jaký postoj k sobě, k lidem, k životu si vybírám. Za to, jak prožívám, jak pracuji se svými emocemi. Za to jaké strategie jednání používám, jak se chovám v jednotlivých situacích.

Jak se to, že jsem se rozhodla pro sebe, projevilo v mém životě?

Pořád pracuji jako rehabilitační lékařka, ale pracuji tam, kde je mi umožněno dělat vědomou fyzioterapii. A víc a víc mimo vyšetření a rozpis procedur přidávám i jiný úhel pohledu, spojitosti nemoci s životním příběhem a nastavením každého člověka. A ten, kdo chce jít hlouběji do poznání sebe sama mě může zažít i jako svoji mentorku.

Pořád jsem máma a miluji svoji dospívající holčičku a vždy ji budu brát jako to nejlepší, co vzniklo ve vztahu s mým bývalým mužem. S bývalým proto, že jsem sebrala odvahu a zbytky sebeúcty a odešla od něj. Do neznáma. S ranečkem pár věcí. Ale svobodná a s možností žít zase radost a lásku.

Pořád jsem milující žena, která je podporující, pečující a plná lásky. Jen už tu lásku směřuji tam, kde ji ten druhý neudusí a nepošpiní, ale naopak ocení a podpoří v ještě větší rozkvět. Jsem vděčná za muže a partnerství, ve kterém se můžu cítit svobodná a sama sebou.

Pořád mám tělo, které mi při jakékoli disharmonii připomene, že jdu proti sobě. Ale už několik let nepodléhá nálepce diagnozy, která mu byla určena. Je bez bolesti, bez potřeby léků. Je živější a přináší řadu příjemných prožitků.

Víc a víc žiju ne podle "musím" a "měla bych", ale podle "mohla bych" a "můžu". Pořád ráda pomáhám druhým pomocí vhledů a mentoringu zorientovat se v sobě, rozmotat zašmodrchance, odblokovat, ujasnit, projasnit, přijmout, zpracovat a opustit stará dramata. Znovuobjevuju a připomínám to hodnotné, dary, schopnosti a dovednosti. Motivuju, vedu k odvaze a akci, která vede k naplnění jejich plné verze sebe sama.

Tohle mě nikdy nepřestane bavit a fascinovat. Ráda provedu tímto zázrakem i Tebe. Vím, že je to možný a udělám to s dovětkem "rádo se děje" i pro Tebe. Získáš větší sebejistotu, zvědomíš si, kdo jsi a jak hodnotná/ý a neocenitelná/ý pro tento svět jsi.

Stačí mi napsat a domluvit si schůzku: katerinarain@email.cz