Proč jsi sama?

Cítíš se někdy sama? Nepochopená, nemilovaná, nedoceněná? Nemáš vedle sebe partnera, o kterého bys ses mohla opřít? Možná nemáš ani svoji rodinu a děti, které by Ti dávaly smysl? Nebo nemáš ani spřízněné kamarádky, kterým můžeš zavolat, když je Ti mizerně? Nebo tohle všechno máš, a stejně si přijdeš osamocená a nevíš proč?

Od malička jsme vychovávány k výkonu. Tohle musíme zvládnout, tamto musíme překonat, tohle vydržet. Vše udělat co nejrychleji, nejlépe i víc věcí najednou a především DOKONALE! Musíme být dokonalé, jinak nás nikdo nebude chtít…

Je to jako ZNÁMKOVÁNÍ ve škole:

• Horší známka než JEDNIČKA se nepočítá. Jen jedničky jsou akceptovatelné a vyžadované. VÝBORNÁ. „Opravdu jsem výborná?“ 
• S DVOJKOU cítíme zklamání. Je to jako zbytečné zakopnutí a nepříjemné odření kolena. Jsme samy se sebou nespokojené. Taková hloupá chyba!  CHVALITEBNÁ. „Ale za tohle se rozhodně nemůžu pochválit!“
• TROJKA a její nafouknutá bříška v nás vyvolají tlak, hlava se naplní výčitkami a větami typu „musím“ a začne v ní bolestivě tepat. Na hrudi je tíha, která nám brání pořádně se nadechnout čerstvého vzduchu. Jako bychom si ho ani nezasloužily. DOBRÁ. „Ne, nejsem dobrá! Leda až po opravě na jedničku.“
• ČTVERKA v nás už tím jak vypadá, vyvolá pocit nejistoty a vratkosti. Zaplní nás pochybnosti, které nás paralyzují a udržují na místě. Podkopávají naši víru v sebe a ve své schopnosti. DOSTATEČNÁ. „Ne, tohle jsem fakt nezvládla!“
• Obrovská PĚTKA nám dá facku, zatmí se nám před očima, v uších nám zalehne. Zavalí nás to jak lavina a přimáčkne k zemi jako toho nejposlednějšího mravenečka. Má to vůbec smysl se dál snažit? NEDOSTATEČNÁ. „Nejsem dost! Nemám právo na nic. Selhala jsem na celé čáře!“

A právě tyto všechny pocity, i když už dávno do školy nechodíme a známky nedostáváme, si samy v sobě v životě dospělého vyrábíme. SAMY SEBE NEUSTÁLE A NEMILOSRDNĚ ZNÁMKUJEME. Vše chceme bravurně zvládat, být v tom dobré, být chváleny. Chceme sedět v první lavici a být oceněny, být připíchnuté na předním místě na nástěnce. Rozhodně nechceme dělat chyby. Chceme se umět správně rozhodovat.

Proč?

Když budeme „jedničkáři s vyznamenáním“ a budeme to mít černé na bílém, potvrzené podpisem autorit a stvrzené razítkem, získáme POZORNOST. Druzí si nás budou vážit, zažijeme na chvíli i slávu s pocitem zadostiučinění. Budou nás vyhledávat, budou nám dávat smysl veškerého našeho konání a podporovat nás v jeho pokračování.

A díky tomu si zajistíme, že už nikdy nezažijeme pocit samoty. Už nikdy nás nebude trápit prázdnota!

OPRAVDU? OPRAVDU JE TOHLE TA PRAVÁ CESTA?

Právě kvůli tomuto postoji a snaze být nejlepší se totiž značně vymezujeme. Nejen vůči sobě, ale i druhým. Potřebujeme totiž POROVNÁNÍ. A abychom byli vidět, potřebujeme zvítězit. Respektive ty druhé porazit. A co se stane ale potom? Výsledkem je, že vítěz pak stojí na prvním stupínku, ale zcela sám…

Nechci rozhodně nikoho navádět k tomu, aby se raději schoval do průměru, zařadil do davu, kde si zajistí jiným způsobem sounáležitost a bude obklopen spoustou lidí. Ne. Nejde o druhý extrém. Nejde o to, být stejný a poslušný a skromný a kdovíjaký. Všichni máme potřebu někam patřit a být druhými přijati.

Ale, chci Ti říct:

• UŽ TEĎ JSI SOUČÁSTÍ.
• NEJSI SAMA, SÁM.
• NEPOTŘEBUJEŠ BÝT DOKONALÁ/Ý.

Ve všech našich odlišnostech a nedokonalostech jsme všichni JEDNO.

• To, co prožívá jeden, se odráží v nás všech, v celé společnosti.
• To, co ubližuje jednomu, ublíží v konečném důsledku všem.
• To, co se naučí a pochopí jeden, pomáhá i druhým.
• Nemoc jednoho nahlodává pomalu i další lidi.
• Uzdravení jednoho vede k uzdravení mnoha dalších.
• Zármutek jednoho zasahuje i druhé, kteří mu mohou pomoci snáze ho zvládat.
• Radost jednoho zahřívá i druhé, kteří mu tuto radost ještě zdvojnásobí.

JAK TEDY NEBÝT SÁM?

Neuzavírej se prosím do svých smutků a pochybností o sobě. Nezakrývej svá selhání a nedostatečnosti. Pojď si je dovolit prožít a nechat je jít. Odhoď svá vysvědčení a osvědčení. Přestaň se honit za dokonalostí. Pojď udělat ta správná rozhodnutí podporující Tebe.

A pojď v sobě najít jiskřičky a plamínky toho, kým vlastně doopravdy ve své celistvosti jsi. Můžeme je spolu nechat v bezpečí rozhořet, tak aby ses sama, sám v sobě i s druhými cítil/a naplněni láskou a radostí. 

Pomůžeš tím nejen sobě, ale i druhým.

RÁDA TĚ NA TÉTO CESTĚ PROVEDU. VÁŽNĚ V TOM NEJSI SAMA, SÁM. Stačí mi napsat a domluvit si informativní rozhovor.